Týdenní aktivní dovolenou v italských Dolomitech jsme vybrali ze tří důvodů. Chtěli jsme vidět přehradu Vajont, jejíž příběh je děsivý (viděli jsme ho ve filmu Vajont – Šílenství mužů). Chtěli jsme aktivní dovolenou a měli jsme „plonkový“ týden, kdy děti neměly nic naplánovaného. 

Takže přidávám další tip na itinerář na týdenní dovolenou v italských Dolomitech.

1. den: Seceda

Výstup na horu SECEDA nebyl nikterak náročný. Alespoň námi zvolená trasa byla – dá se říct – příjemně stráveným dovolenkovým dnem.

Autem jsme dojeli na parkoviště k lanovce Col Raiser. Nechali jsme se vyvézt lanovkou do výšky cca 2000 m. n. m. a pak jsme po svých vystoupali na vrchol hory SECEDA (2 519 m. n. m.). Odtud jsme se vydali na vybraný okruh, na vrchol a zase zpátky 😊.

Stoupání bylo chvílemi pozvolné, chvílemi prudké. Naše děti stoupali 3 hodiny tak, že jsem měla pocit, že jdou po rovině. Přiznávám, často na mě museli čekat. Ale – jak jsem jim neustále vysvětlovala – neměla jsem problém se stoupáním. Ale s jejich nasazenou rychlostí. Manžel jim samozřejmě stačil, já ne. A tak jsem si šla vlastním tempem, děti a manžel na mě často čekali (někdy si myslím, že za přestávky byli rádi), a společně jsme vystoupali až na vrchol.

Poté jsme se prošli po vrstevnici hory a sešli jsme opět k lanovce Col Raiser, která nás svezla zase zpět k autu.

2. den: Lago di Braies

Pokud někdy zavítáte do italských Dolomit, někam do okolí města Bruneck, určitě musíte vidět jezero LAGO DI BRAIES. Je to horské jezero, které bývá ještě v květnu zmrzlé.

I my jsme se vydali k tomuto cíli (jako ostatně stovky dalších turistů). Věděli jsme, že tam nebudeme sami, ale zase obrovské davy lidí (jak na to upozorňují různí průvodci), tam také nebyli (Plitvická jezera jsou určitě horší 😊).

Prošli jsme se kolem celého jezera, což nám zabralo asi 1,5 hodiny. Nijak jsme nespěchali, kochali jsme se výhledy, fotili se a svačili. Lehce jsme koketovali s myšlenkou, že bychom si dali výšlap na blízkou horu (túra by nám dle směrovek trvala asi 4 hodiny). Ale pak začalo pršet a bylo rozhodnuto.

Zahaleni v pláštěnkách jsme se vrátili zpět k autu. Nicméně… Pokud bychom plánovali ještě jednou navštívit LAGO DI BRAIES, určitě bychom si onen výšlap na nedalekou horu dali. Tak třeba za pár let 😊.

3. den: Cinque Torri (Pět věží)

Pět věží (Cinque Torri) je skalní útvar v Dolomitech, mezi průsmykem Falzarego a oblíbeným střediskem Cortina d´Ampezzo. Můžete se k němu dostat pěšky nebo lanovkou 😊.

My jsme zvolili lanovku Nuvolau, ke které jsme dojeli autem. Původně jsme měli v plánu vyjet lanovkou nahoru, obejít „Pět věží“, prohlédnout si zákopy z II. Světové války a vrátit se lanovkou dolů. V podstatě vše proběhlo podle plánu, až na to, že jsme byli příliš rychlí. V 13.00 hodin jsme už byli zpět u lanovky. Ale… Viděli jsme, že hodně lidí stoupá k vrcholu nedaleké hory NUVOLAU (2 575 m.n.m.). Z pohledu od lanovky se to nezdálo příliš daleko, a tak jsme si řekli, že se tam podíváme také.

Samotné stoupání nám zabralo asi 1,5 hodiny (kvůli mně, jsem nejpomalejší z naší rodiny). Ale ta panoramata, ta opravdu stála za námahu 😊. Díky tomuto výstupu jsme byli naprosto uchváceni výletem k Pěti věžím.

V baru jsme si dali cappuccino, Fantu a čokoládovou pěnu (celkem za 11 Euro), udělali jsme si hromadu fotek a vydali se k lanovce.

4. den: Přehrada Vajont

Kvůli přehradě Vajont jsme se vlastně vydali do Dolomit. Soudě podle množství turistů (skoro nikdo zde nebyl) se jedná o zapomenutý turistický cíl. Vlastně by bylo lepší nazvat tento cíl pietním místem.

Přehrada Vajont byla postavená v roce 1961. Ve své době byla nejvyšší přehradou na světě. Ale…

V říjnu roku 1963 se přes tuto přehradní hráz převalila 700m vlna, která zcela smetla město Longarone ležící pod hrází. Co se stalo? Příčin bylo několik. Lidská zištnost, zamlčování a víra v to, že se přeci nemůže stát ten nejhorší scénář způsobili, že zemřelo přes 2000 lidí. V noci, ve spánku.

Přehrada byla obklopená horami. Z jedné z nich se sesul svah, 200 miliónů m³ horniny, přímo do vody. A to způsobilo vznik přílivové vlny, která smetla vše, co bylo za hrází.

Je to velký, tragický příběh. Zpracovaný ve filmu Vajont – Šílenství mužů. Je to příběh různých pohledů na možné nebezpečí, které vyústí v katastrofu.

Viděla jsem film (před lety). Znala jsem příběh. Ale když jsem viděla na vlastní oči, překvapilo mě to. Nečekala jsem to. Věděla jsem, že bude dno zasypané. Ale že spadne tolik horniny, že vznikne nová hora, jsem nečekala.  

Po této hoře se dá sejít i k hrázi a prohlédnout si ji z bezprostřední blízkosti.

Samotná hráz během tragédie nebyla zničena. Jak řekl můj manžel… Byla postavená dobře. Sesuv hory vydržela, přílivová vlna ji „přeskočila“. Hráz stojí dodnes.

4. den: Piz de Surega a Piz Bioch

Hledáte-li odpočinkovou túru plnou neuvěřitelných výhledů, procházka po dvou vrcholcích hor Piz de Surega a Piz Bioch je ideální.

My jsme takovou hledali. Zaparkovali jsme na parkovišti ve městě San Cassiano a lanovkou jsme vyjeli na vrchol hory Piz de Surega. Odtamtud vede cesta „skoro po vrstevnici“ na druhý nedaleký vrchol, Piz Bioch. Cestou jsme se kochali nádhernými výhledy, a protože nám počasí přálo (bylo jasno, teplo), užívali jsme si i odpočinkové zóny u chat, které jsme míjeli.

Ano, je to odpočinková túra (nějaké klesání a stoupání nás čekalo, ale nic hrozného se nekonalo), ale oproti jiným horám, na které míří davy turistů, tady skoro nikdo nebyl 😊.

5. den: Kronplatz

Naším posledním výstupem na této dovolené byla hora Kronplatz. Podle mapy na ní vede 8 lanovek. Ne všechny jsou v létě v provozu. My jsme se ale rozhodli, že na tuto horu vylezeme sami. Jsme už přeci zdatní horalové 😊.

Zaparkovali jsme na parkovišti u lanovky Kronplatz – Furcia, našli správné značení a začali jsme stoupat. Jde se částečně lesem po úzké pěšince, částečně po sjezdovce. Míjeli jsme horské louky, a pozorovali, jak nabíráme výšku.

Výhledy byly opět nádherné.

Po dobití vrcholu si děti mohly vybrat, zda chtějí jet zpět dolů lanovkou nebo jít pěšky. A… šli jsme pěšky 😊. Zvolili jsme druhou stranu hory, po které vedla silnice. Po ní často jezdila auta (jako nic hrozného to nebylo, ale vzhledem k tomu, že silnice byla prašná, dost se prášilo). Takže za mě bych příště volila stejnou cestu dolů, jako tu, po které jsme horu vyšli.

Výlet, který se nepovedl aneb proč jsme nebyli na TRE CIME

Říká se, že kdo jede do Dolomit, musí vidět TRE CIME. Jsou to „tři štíty“, tři skalní útvary, kolem kterých vede čtyřhodinová túra. Krásný plán na celý den :). 

Ale… Do potřebné výšky můžete sice vyjet autem, ale parkoviště se brzy zaplní. Opravdu brzy – po osmé hodině už Vás k parkovišti nepustí. To jsme věděli, a tak jsme kvůli tomuto výletu vstávali v 5:00 ráno. 

Věděli jsme totiž, že cesta na parkoviště z našeho ubytování nám bude trvat přes 1,5 hodiny (kvůli serpentinám nemůžete v Dolomitech jezdit moc rychle). 

Když jsme se přiblížili k cestě, po které můžete autem vystoupat až na potřebné parkoviště, zařadili jsme se do kolony a posledních pár km jsme trpělivě popojížděli. No, nestačilo to… vjezd na další úsek cesty, který stoupá k potřebnému parkovišti, zavřeli přímo před námi. Tedy tři auta před námi. Tato uzavírka je u druhého parkoviště, kde můžete odstavit auto. Ihned jsme tedy zaparkovali. Toto parkoviště se zaplnilo během dalších 10 minut. 

Odsud můžete jít k TRE CIME pěšky (jsou to cca 3 hodiny stoupání) nebo autobusem. Na autobus musíte vystát frontu k automatu, ve kterém si musíte koupit lístek. Autobus jezdí každou půlhodinu, ale jízdním řádem se moc neřídí, neboť stojí v koloně aut toužících zaparkovat co nejblíže TRE CIME. 

Když vystojíte frontu na lístek na autobus, jdete stát frontu na autobus. 

Po zhodnocení naší situace jsme to vzdali. Nechtěli jsme další 2 hodiny čekat na autobus, který by nás vyvezl k začátku čtyřhodinové túry. Nechtěli jsme být součástí davu, který jen na něco čeká. 

Nasedli jsme proto do auta a odjeli na túru Piz de Surega. 

TRE CIME jsme z tohoto důvodu z itineráře vynechali a myslím, že i kdybychom se do Dolomit někdy vrátili, tomuto vrcholu se už navždy vyhneme. 

Moje dovolená: Italské Dolomity