Někdy v roce 2023 jsme se rozhodli, že opustíme tradice a na Vánoce 2023 pojedeme na dovolenou. Po několika návrzích nás nejvíce nalákala Barcelona. Jenže jsme chtěli odjet na delší pobyt než na prodloužený víkend. Chtěli jsme být pryč celé svátky. A vidět víc, než jen jedno město. A tak jsme si řekli, že do Barcelony nepoletíme, ale dojedeme tam autem. A že si cestu rozdělíme, aby to cestování nebylo (nejen) pro děti příliš náročné. Na mapě jsme si našli, že na půli cesty leží Miláno. „Tam hraje Inter Milan, dokonce den před štědrým dnem“, řekl manžel. A bylo rozhodnuto. Štědrý den strávíme v Milánu, Silvestra v Barceloně. A abychom si cestu do cílových destinací ještě rozdělili (přeci jenom jsme nevěděli, jaká bude zima a jak se pojede), přidali jsme do našeho itineráře ještě Innsbruck (na cestě z Prahy do Milána) a Avignon (na cestě z Milána do Barcelny.
A tak jsme naplánovali náš vánoční ROAD TRIP.
Každý den jsme si psali deníček, do kterého se můžete začíst níže. Pokud chcete tipy na to, co můžete ve městech vidět (a my jsme viděli), můžete se mrknout do Našeho itineráře :).
Náš itinerář:
Praha – Insbruck – Miláno – Avignon – Barcelona – Praha
Den #1: Innsbruck – Vánoční trhy
Innsbruck byl na náš itinerář zařazen jako krátká zastávka na cestě z Prahy do Milána. Nachází se v její polovině a my si říkali, že se v něm lehce vánočně naladíme. Po pěti hodinách cesty jsme se proto ubytovali v hezkém hotelu B(l)ackhome a vydali se do centra města omrknout Innsbrucké vánoční trhy.
Jenže… počasí nám nepřálo. V Innsbrucku celé odpoledne pršelo.
Proto jsme vánoční trhy zvládli docela rychle. Mrkli jsme na pár stánků, potkali obřího skřítka, a zmoklí a hladoví jsme se vydali hledat „něco“ k snědku. Cestou do hotelu jsme ale nepotkali nic, co by se všem líbilo, a tak – když kolem nás projela Foodora, Ondra prohlásil památnou větu: „Tak si objednáme Foodoru! Protože chceme!“
Takže teď čekáme v hotelu na pizzu 😊.
Doufáme, že jsme si nepřízeň počasí na našem vánočním road tripu už vybrali a že nás čeká už jenom sluníčko 😊. Zítra máme v plánu dojet do Milána, kde pár dní zůstaneme. A očekáváme jasno, maximálně polojasno 😊.
Den #2: Z Innsbrucku do Milána
Po hotelové snídani, kterou nám přinesli až na pokoj, jsme se sbalili a vyrazili do Milána. Čekal nás „výstup“ Brennerským průsmykem a následný sjezd do Itálie. Z auta, v teple a pohodlí jsme sledovali, jak se umí změnit počasí. Déšť v Innsbrucku vystřídalo sněžení v Alpách a jasná obloha v italském Bolzanu.
Cesta byla pohodová. Žádné zácpy, bouračky, zkrátka náš dojezdový čas nám hlásil, že nás v hotelu v Miláně po příjezdu „ještě“ neubytují. A tak Radek navrhl neplánovanou zastávku u jezera Lago di Garda v městečku Garda.
Wau… Po propršeném Innsbrucku nás v Itálii přivítalo prosluněných jarních 20°C. Hned po příchodu k břehu jezera nás překvapil nádherný betlém, kde bylo cca 50 figur a zvířat v životní velikosti. K tomu jasná obloha, sluníčko, málo lidí, červený koberec, vánoční trhy s bombardinem, koledy hrající z reproduktorů, restaurace… no, naladili jsme se na vánočně-turistitckou náladu a prostě nešlo odjet bez pohodového oběda na břehu jezera.
Po skvělém obědě jsme vyrazili na posledních 150 km našeho přejezdu do Milána. Dámská posádka spokojeně usnula, zatímco pánové nás v bezpečí dopravili k hranicím města.
S malinkatým navigačním zaškobrtnutím, kdy „autonavigaci „musel vystřídat Waze, abychom hotel našli, jsme konečně dorazili do cíle, do hotelu Residenza Cenisio.
Prvotní dobrý dojem lehce pokazilo zjištění, že… „Jsme čtyři, ale máme jen 3 lžičky, dva hrnečky, žádná rychlovarná konvice a sice čtyři talíře, ale každý je zcela jiný.“
Nejsme z cukru, a tak jsme nad tím mávli rukou a po vybalení (neb zde budeme 5 dní) jsme šli navštívit hrobiště. Rozumějte – slavný milánský hřbitov Cimitero Monumentale. Jenže naše děti si jednou nevzpomněli na slovo hřbitov a nazvali ho „hrobištěm“. Proto hrobiště. S oficiálním názvem to nemá nic společného (poznámka rodičů).
Když jsme zjistili, že je hrobiště už zavřené (dorazili jsme k němu v 18.00 hodin), vydali jsme se k našemu dalšímu cíli – do supermarketu na nákup jídla. Malý ale příjemný obchod nás překvapil cenami… Ano, je to tu levnější než v Praze.
Teď už ladíme formu na zítřejší zápas :).
Den #3: Ze hřbitova na fotbalový zápas Inter Miláno X Lecce
Dopoledne jsme se vydali prohlédnout si hřbitov Piazzale del Cimitero Monumentale. Řečeno hantýrkou našich dětí – na hrobiště. Tento hřbitov se řadí mezi nejkrásnější hřbitovy v Evropě. Když jsme se jím procházeli, míjeli jsme jednu monumentální hrobku za druhou. Fotky najdete zde – https://cs.wikiital.com/wiki/Cimitero_Monumentale_di_Milano, my svoje sdílet nebudeme. Nicméně hrobky jsou opravdu monumentální, každá jiná.
Ale… hlavní program dne měl teprve přijít. Po obědě a lehkém odpočinku jsme se vydali na fotbalový zápas Inter Miláno X Lecce.
Cesta z hotelu nám trvala asi 30 minut, metro nás zavezlo přímou linkou až na stadion. A byla by „skoro“ bez problémů. Pokud bychom nepotkali při vystupování z vestibulu metra nepotkali několik statných, mladíků, kteří si každého u výstupu z metra odchytávali a na zápěstí jim vázali šňůrku v barvách Inter Milána. S Radkem jsme si mysleli, že je to normální, tak jsme nechali šňůrku navléct i dětem. A pak nás za to zkásli o 10 Euro.
Další postup na stadion už proběhl v pohodě. Šli jsme s davem, našli jsme svůj vstup na tribunu, jako správní fanoušci Inter Milán jsme Ondrovi koupili kšiltovku (jedinou v dětské velikosti), zásobili jsme se drinky (jedním pivem, colou a neperlivou vodou s brčkem) a zasedli na naše místa.
Ta atmosféra! I ten, kdo nefandí fotbalu jako já, se nadchne. Obzvlášť, když vyhrává tým, kterému všichni kolem vás fandí😊. Podařilo se mi i nahrát krásný gól! Resp. – chtěla jsem hlavně nahrát následnou reakci fanoušků a TU atmosféru. Ale – chybička se vloudila a já celý večer nahrávala bez zvuku.
Inter Milán vyhrál, fanoušci asi do 10 minut opustili stadion (bylo jich tam přes 70 tis.) a my jsme se vydali zpět do našeho hotelu. Jeli jsme opět metrem. Byli jsme lehce nervózní, za jak dlouho a s jakým davem se dostaneme do metra. Ale i to mají organizátoři vymyšlené!
U vstupu do vestibulu zavřou turnikety, a nikdo nemůže vejít do metra, dokud předchozí dav ze stanice neodjede. Následně do metra může vstoupit cca 500 lidí, ani o člověka víc. My jsme čekali na jejich otevření asi 5 minut. Pak jsme prošli placenými turnikety, našli svoje metro, nastoupili a za 15 minut jsme byli doma.
Den #4: Štědrý den v Miláně
Náš štědrý den začal snídaní složenou z bagetek, italské vánočky a českého cukroví od babičky. Po snídani jsme nasedli na italské metro a dojeli jsme na náměstí Piazza del Duomo, abychom si prohlédli chloubu Milána – katedrálu Duomo di Milano.
Vzhledem k tomu, že Italové slaví štědrý den až 25.12., byly dnes ještě všechny obchody i památky otevřené. Díky tomu jsme mohli vystoupat po točitých schodech na ochoz katedrály a projít se po její střeše, prohlédnout si úchvatné věžičky a celé Miláno z výšky. Poté jsme sestoupili přímo do katedrály, ve které probíhala bohoslužba. Zapálili jsme čtyři svíčky, na chvíli se zaposlouchali do modliteb a varhanní hudby a pak už jsme se pustili do výru italské komerce 😊.
Cestou domů jsme chytli metro, jehož vagóny byly vytapetovány podle ročního období. My se svezli v jaru, a musím uznat, že jet rozkvetlou loukou je pozitivní zážitek 😊. Teď se dáváme do gala a chystáme se na štědrovečerní večeři v blízké restauraci 😊.
Všem přejeme krásný štědrý večer.
Den #5: Odpočinkové procházky po Miláně
Vzhledem k tomu, že Italové mají až dnes Štědrý den (25.12.), naplánovali jsme si na dešek odpočinkovou procházku. Našimi cíli byly jediné památky, které byly v tento den přístupné, a to: zámek Castello Sforzesco a procházku přilehlým parkem Parco Sempione vedoucí vítěznému oblouku Arco della Pace. Procházku jsme zakončili u kanálu Navigli, kde jsme si dali snad v jediném otevřeném obchodě výbornou zmrzlinu (Andrejka tvrdí, že to byla nejlepší jahodová zmrzka, jakou kdy jedla).
Areál zámku, ve kterém jsme se procházeli, byl obrovský. U brány, kterou jsme do areálu vstoupili, se nás opět pokusil odchytit statný mladík, který nám chtěl dát ozdobnou šňůrku na zápěstí. Ale znalí milánských nekalých zvyků jsme hned řekli, že už toto nikdy nechceme. Mladík se pousmál a šel vyhlížet dalšího nešťastníka.
Počasí nám přeje. Sluníčko dodalo naší procházce nádech jara, a hlavně příjemných asi 15°C. V přilehlém parku jsme dokonce viděli běžce jen v tričku a dokonce několik skupinek lidí na pikniku.
Den #6: Muzeum vědy a techniky v Miláně
Poslední den v Miláně jsme se rozhodli strávit v muzeu vědy a techniky. Muzeum nás nalákalo hlavně na expozici Leonarda da Vinci, nicméně celé muzeum opravdu stojí za návštěvu. Mělo několik částí – ukázky výroby železa a oceli, výstavu parních strojů, zmíněnou expozici vynálezů Leonarda da Vinci, vesmír, a dokonce lodě i ponorku. V každé části se nacházeli různé interaktivní prvky, které bavily nejen děti, ale i nás.
V muzeu jsme strávili tři hodiny, pak jsme se vydali zpět na hotel. V něm jsme nechali děti a vzali jsme špinavé oblečení – neb pračka na hotelu smrdí, a i když ji po naší stížnosti na zatuchlé prádlo, které jsme z ní vyndali, smrdí dál, rozhodli jsme se, že si všechno vypereme v samoobslužné prádelně.
Drobná rada… Nikdy neplaťte automatu v samoobslužné prádelně papírovými penězi, VŽDY do automatu házejte jen a jen drobné (nám automat sežral pětieurovku, a nic nám za ni nedal).
A to je z Milána vše… Zítra ráno balíme a pokračujeme dál v našem Loukotovic vánočním road tripu směrem na jih 😊.
Den #7: Z Itálie do Francie a Avignon
Po pěti dnech v Miláně je čas nasednout do auta a popojet do další země a dalšího města na našem road tripu. V plánu máme dojet do Avignonu, prohlédnout si nejslavnější most a viadukt Pont du Gard.
Pečlivě jsme si zabalili a natěšeně avšak ledabyle jsme zadali cíl naší cesty, Avignon. A to byla chyba, neb navigace si vybrala (sice) dálnici (ale) přes Alpy, nikoliv podél pobřeží. Když jsme projeli asi osmý tunel a každou chvíli platili nějaké mýto, lehce jsme znervózněli – tedy Radek lehce znervóznil a nenápadně se zeptal „Kudy nás to ta navigace vede?“. Jenže právě jsme dojeli na hranice a hned za nimi nás čekalo další mýto. To bylo trochu jiné – dostali jsme i kartičku, která nás poučovala, jak máme jet. Ne moc rychle, ne moc blízko auta před námi. A k tomu jsme dostali i účet – 53 Euro. Další cedule nám tvrdila, že další tunel bude dlouhý 13 km. Takže otázka, která před hranicemi zazněla spíše jako „řečnická“, teď byla zcela na místě.
A zjistili jsme konečně to, co jsme měli vědět už před odjezdem z Milána… Že trasa je sice asi o fous kratší, ale o větší fous dražší 😊. No, ponaučení pro nás… Je třeba se i v dobách navigací na cestu alespoň trochu připravit.
Ale pohledy na krajinu byly nádherné 😊 a dálnice většinou prázdné. Dokud jsme nesjeli do údolí. Tam sice byla dálnice už i čtyřproudová, nicméně jsme se tam dostali ve špičce, a tak jsme mohli jet jen asi 80 km/hod., což nás dost zdrželo.
Když jsme se ubytovali v hotelu v Avignonu, vyrazili jsme do centra ukázat dětem nejslavnější most, který končí v půli řeky, Avignonský. Bydlíme cca 10 minut od historického centra města, po 7 hodinách sezení v autě to tak byla příjemná večerní procházka.
Výhodou cestování mimo sezónu je, že je všude málo lidí. Nevýhodou je, že je všechno brzy zavřené… Takže jsme si prohlédli malebné avignonské uličky, děti si zaběhali u papežského paláce a mrkli na avignonský most.
Teď už odpočíváme na hotelu a těšíme se na zítřejší výlet k viaduktu Pont du Gard a další přejezd, tentokrát do Španělska 😊.
Den #8: Pont du Gard a přejezd do Španělska, Barcelony
Po rychlé snídani, a ještě rychlejším sbalením všech věcí (když někde nocujete jednu noc, nestihnete toho moc vybalit) jsme nasedli do auta a po pečlivě zkontrolované trase jsme se rozjeli k největšímu viaduktu v Evropě, Pont du Gard.
Po příjezdu na parkoviště nás doslova rozesmálo, že bylo úplně prázdné. Ano, přijeli jsme tam brzy, ale i tak… Skoro jsme se báli nechat auto na místě, kde nikdo nestojí 😊.
Pont du Gard je opravdu monumentální, tyčící se nad krásnou řekou, ke které jsme sešli a udělali několik (fakt hodně) selfíček. Kamarádka mi psala, že se tam v létě i koupala.
Po procházce k Pont du Gard jsme se už naplno rozjeli do Barcelony. Dle plánu nás čekala cesta cca 500 km dlouhá a překvapivě byla úplně bez kolon. Jediný zásek, který jsme ale opravdu nečekali, bylo zjištění, že nám chybí ekologická plaketa do centra Barcelony.
Zjistili jsme to díky navigaci. S blížícím se cílem totiž spouštíme ještě jednu navigaci, neboť ta v autě nezná přesné destinace našich hotelů. A ta druhá navigace nás na chybějící plaketu upozornila, tudíž jí odpouštíme předchozí přešlap s navedením na super drahou dálnici při přejezdu z Itálie do Francie.
Po prvotním šoku ze strachu, že nakonec nedojedeme k rezervovanému a již zaplacenému hotelu autem proto, že nemáme onu plaketu, jsme po pročtení pravidel zjistili, že si ji můžeme koupit buď na poště nebo on-line. Uff… Takže jsme zastavili na benzínce, vytáhli počítač, připojili se na hot-spot a… Registrovali jsme se k eko plaketě, zaplatili ji a v klidu a pohodě jsme se vrhli do centra Barcelony.
Hotel jsme našli rychle (díky navigaci), ale parkování byl problém. Radek musel zastavit „někde“ v křižovatce, já vyběhla a šla do hotelu zjistit, kde máme parkovat. Poslali nás do podzemních garáží. Jediný problém byl, že místa jsou opravdu úzká. A když nejsou úzká, tak jsou krátká. Po pečlivém výběru místa jsme zaparkovali, vyložili auto a šli se ubytovat. A pak už nám zbývalo najít jen restauraci, kde povečeříme… Což nebylo úplně jednoduché, neb… „Už nechceme pizzu, hamburger, bagetu a vlastně nic do papíru. Chceme jídlo na talíř“.
Povedlo se – sice jsme našli pizzerii, ale vybrali jsme si v ní lasagne, penne a nuggety s bramborami. Jen Radek zkusil „bbq pizzu“.
Den #9: Sagrada Família
Na dnešní den jsme měli rezervovanou od 13.00 prohlídku chrámu Sagrada Família. Program byl tedy jasný… ráno se vyspat, a v pohodě dojet barcelonskou MHD (metrem 3 stanice) až k chrámu, prohlédnout si okolí a včas dorazit na prohlídku. Všechno vyšlo. Sagrada Família potvrdila svoji majestátnost už v okamžiku, kdy jsme ji po výstupu z metra zahlédli. Ale… když vejdete dovnitř, dojem z neuvěřitelné stavby se ještě zněkolikanásobí. Dokonce i děti řekly „Týýý jóóó, tak to je epický!“.
Sagrada Família je obrovská a nádherná. Když zasvítí sluníčko, vitráže ozdobí barvami obrovské sloupy, vlastně házejí milióny barevných prasátek dovnitř celého chrámu. Vlastně se díváte na duhu uvnitř nádherného chrámu. Když stojíte uvnitř, musíte hlavu opravdu pořádně zaklonit, abyste viděli strop. Žádný tvar, roh nebo zeď není typický. Jakoby Gaudí plánoval udělat každý záhyb jinak, než všichni známe.
No… prostě chrám Sagrada Família musíte vidět 😊.
Po jeho prohlídce jsme se vydali pěšky zpět do hotelu, našli jsme si restauraci, kde nám uvařili paellu, Andy si objednala olihně (smekám před ní, že do toho šla a že je snědla), lehce jsme nakoupili a po lehkém odpočinku jsme vyšli opět do ulic Barcelony nedaleko našeho hotelu, abychom prozkoumali okolí. Náš průzkum jsme zakončili večeří ve stejné restauraci jako včera. Navrhovali jsme dětem, že můžeme zkusit jinou, ale ne… Ale zase jsme všichni najedení a spokojení a za zvuků hitu Fredyho Mercuryho „Barcelona!“ míříme do postele.
Den #10: Barcelona
Dnes jsme se celý den procházeli po pobřeží Barcelony a blízkém okolí. Autobusem jsme dojeli k přístavu, prošli si mostě Rambla de Mar, hodně obchůdků, park de la Ciutadella, gotickou čtvrť, vítězný oblouk a skončili na pláži.
Počasí vypadlo krásně – bylo jasno, ale chladno. Já si bundu nesundala, zatímco Ondra by nejradši skočil do moře. Až na cestě zpátky, v autobuse přiznal, že voda trochu ledová byla…
Dnes se ještě chystáme omrknout osvětlenou Sagradu Famílii, takže pro nás den ještě nekončí…
Den #11: Nad Barcelonou
Dnes nás čekaly samé vyhlídky z kopce Montjuic. Na tento kopec je možné vyjet lanovkou, pěšky nebo MHD. My zvolili MHD. Autobus nás zavezl až na vršek kopce k hradu, odsud jsme šli pěšky dolů a kochali se pohledy na Barcelonu.
Asi v polovině kopce jsme nakoukli na olympijský stadion a pak už jsme scházeli dolů kolem muzea umění.
Dnešní den byl vyloženě procházkový, vše bylo zavřené (je neděle a Silvestr). I většina restaurací, a tak když jsme objevili býčí arénu přeměněnou na OTEVŘENÉ obchodní centrum s restauracemi na jeho střeše, šťastně jsme usedli ke stolu a dali si svoji poslední obědo-večeři v tomto roce.
Pak jsme se pěšky vydali zpět k hotelu. Kochali jsme se prázdnými uličkami (asi všichni odpočívali na bujaré noční oslavy, jinak si prázdné ulice nedokážeme vysvětlit), až jsme přešli asi o 4 bloky náš hotel. Což byla špatná zpráva pro děti… Poslední výzvou dnešního dne bylo najít otevřené Supermercato nebo jakýkoliv obchod s pečivem a koupit si snídani.
Teď už odpočíváme a těšíme se nový rok 2024.
Den #12: Gaudího park Guell
Na poslední den našeho pobytu v Barceloně a první den v roce 2024 jsme si rezervovali procházku v parku Güell, který navrhl Antoni Gaudí.
Je postaven v kopci, takže abychom se k němu dostali, museli jsme jednu část pořádného kopce vyjít a v parku jsme pak chodili z kopce do kopce. Hned na začátku jsme se nechali trochu zmást a zamířili jsme rovnou na velké „náměstí“ Gaudího parku. Sice nás všechny cedule upozorňovali, že je to jednosměrka, ale co… když tam šli všichni, tak my taky.
Pokochali jsme se výhledy a pak jsme další jednosměrkou zamířili dolů. Ale… Lidi přeci chodili i nad oním náměstím! Tak jak se tam dostaneme? A tak jsme se vrátili zpět na náměstí a snažili se z něj dostat nahoru. Ale to nešlo, neboť hlídači hlídali, aby všichni dodržovali jednosměrku. Zeptali jsme se tedy jedné hlídačky, jak se dostaneme nahoru, a odpověď byla dosti jasná… „Musíte jít dolů, u ještěrky zahnete doprava nebo doleva a pak můžete jít hned nahoru.“. Můj další dotaz „A opravdu nemůžete těch pět metrů tudy projít (ukázala jsem na úplně prázdnou cestu za hlídačkou) a jít prostě nahoru rovnou?“ byl s úsměvem odbyt (asi nejsem jediná, kdo to nechápe). A tak jsme se vydali dolů, abychom mohli zase nahoru.
A následovali kochačky a selfíčka.
Po opuštění parku už jsme se pouze procházeli uličkami Barcelony, dali si poslední paellu, zmrzlinu a kávu.
Zítra se s Barcelonou rozloučíme brzy ráno, čeká nás dvoudenní přejezd domů 😊.
Těšíme se na vás, i na to, že někdy zase Loukotovic road trip zopakujeme 😊.
